Archiv autora: Květa Dohnalová

Jak se tady žije…

CHARITA

První hlavní kulturní odlišností, s kterou jsme se zde potkali, bylo to, že zde věnují spoustu času a peněz na charitu. Ať už je to dobrovolnictví, které značně vylepšuje životopis, tak různé akce na výběr peněz. Většinou to není přímo, dejte nám peníze, ale spíše různé akce, které k tomu vybrání peněz vedou.

Velmi se tomu věnují už ve škole.  Od začátku roku přišla výzva ke spoustě věcí tohoto typu. Např. nemají tady přímo příspěvky do SRPŠ, ale Přátelé školy pořádají celoroční výherní loterii, teď nám zas dali 10 lístků po libře, které máme nabídnout, a můžete za ně vyhrát 100 liber.

Fanda nesl do školy nějakou tu plechovku a těstoviny pro Armádu spásy, tuhle zase můžete přinést dárek k Vánocům pro rumunské děti a velkou školní akcí byla akce BBC na pomoc potřebným dětem. Děti si kupovali náramky na ruce (Fanoušek se zapojil s vlastními penězi a dokonce koupil i Lízince!) a vrcholem byla pyžamová párty, při které děti přispěly penězi. To byl trochu problém – nikdo nám neřekl, že děti mají mít včetně uniformy do školy i pyžamo. Non-uniform den, hlavně pyjamas den, je ve škole velmi oblíbený a náš Fanoušek stále mezi ostatní ve svém českém pyžamu nezapadá. No snad s tím udělá něco Ježíšek :-).

A kromě hledání nejvhodnějšího pyžama škola nachystala na rodiče i další záludnosti. Že se po vás ve škole chtějí kreativní výkony, to znají všichni rodiče školáků – první term četli místní „Honzíkovu cestu“ o the lighthouse keeper, který řeší, jak dostat na maják oběd, a rodiče pak dostali za úkol vyrobit masku nějaké mořské potvory. Protože se učili o moři, tak rodiče dva dny vyráběli masku žraloka.

Další legrace nastaly díky jazykové „bariéře“ a maminčiny sklerózy. Ráno jsme si vzpomněli, že mají mít svého „teddyho“ pro akci Children in Need. Pochopila jsem to tak, že mají nějakého plyšáka darovat potřebným dětem. Svého samozřejmě Fanda nedá, a tak jsme o půl deváté ráno před školou sháněli plyšáka v obchodech, kde otevírají až v devět. A protože jen měli mít svého vlastního a darovat peníze, přibyla Fandovi jeho Bafalka.

Podobným způsobem Fanda začal hrát na flétnu. Přihlásili jsme ho do Recorders club, nemaje tucha, co to znamená, a po 14 dnech přišel s papírem, že během obědové pauzy bude chodit do kroužku flétny  ;-).

Kromě toho ještě chodí ráno na gymnastiku, což znamená pro maminku nepěkné ranní vstávání, ale je to vyváženo skoro čtyřmi hodinami bez dětí! (Což akorát stihnu napsat takovýto článek.)

HALLOWEEN

Nepřehlédnutelnou podzimní akcí je samozřejmě Halloween. O jeho vlastním průběhu vám toho moc neřekneme, neboť na to období připadají prázdniny, které jsme strávili v Čechách. Tak snad jen, že výlohy jsou plné strašidel a v obchodě se s menšími dětmi musíte pečlivě vyhýbat některým uličkám, nechcete-li jim způsobit celoživotní trauma z nenadálého kvílení bubáka.

Ale něco jsme z něj přeci jen měli: nálepky po bytě a školní Halloween party = představte si český dětský karneval se strašidelnou výzdobou a máte to. Účast: Fanda, mamka a teta. Tatínek nás naočkoval, že všichni musí mít masky, tak jsem sháněla něco na sebe i pro nás dospělé, teta dokonce nalakovala nehty, aby ladila pěkně do dýňova a… naštěstí mě napadlo, že se převlečeme až tam, jinak bychom tam byly jediné dvě dospělé trapky v maskách. Ale Fanda si to jako Black Reaper užil. Dokonce byl na pódiu soutěžit v jezení sladkého hada bez rukou (děti jí bez rukou), ale chudák zrovna přišel o přední mlíčňáky, tak se had furt válel po zemi.

JAK JSME TÝDEN MÍSTO SPANÍ POZOROVALI SVĚTÝLKA

Už na začátku října se v obchodech objevily ohňostroje. Celkem nás překvapilo, že jejich prodávání neskončilo po Halloweenu, ale ony na něj nebyly určeny. 5. listopadu se zde slaví Guy Fawkes Night. Svátek tak důležitý, že se o něm učí ve škole (od bezpečnosti s ohňostroji po básničky). Kdysi dávno nějací nespokojenci chtěli vyhodit nějakého krále do vzduchu a ono se to prokeclo a díky tomu, jsme celý začátek listopadu chodili spát o půl jedenácté a přebíhali od okna k oknu, podle toho, kde to zrovna bouchalo. Ale hezký to bylo. Pokud o tomto svátku nevíte zhola nic jako já, doporučuji Wikipedii nebo pěkný článek http://www.blisty.cz/art/37069.html. Nejvíce vás určitě stejně jako mně udiví, že vlastně oslavují neschopnost jednoho z hlavních strůjců atentátu.

DEN VETERÁNŮ

A v době mezi střílením a nákupem ohňostrojů nesmíte taky zapomenout nakoupit jeden z Remembrance Poppies. Vlčí mák na klopu, na auto, ve věnci na pomníku – uvidíte je tady všude nejen na Remembrance Sunday (nejbližší neděle k 11. listopadu, den celonárodních oslav) a jejich koupí nejen vzdáváte holt všem obráncům země, ale určitě přispíváte na něco záslužného, čímž se vracíme na začátek článku, neboť mák si přinesl opět i kluk ze školy.

poppy_1512923c

No a když skončí všechny tyto oslavy, je nejvyšší čas všude věšet různé vánoční kýče.  Od nějakého 15. listopadu uvidíte vánoční výzdobu nejen ve všech obchodech, ale kdo nemá v tuto dobu rozsvícený stromeček v obýváku je sto let za opicema.

Pár postřehů matky

  • děti jakéhokoliv věku je tu ve zvyku vozit sice v autosedačce ale na předním sedadle
  • dítě mladší tří čtyř let je buď v kočárku nebo na vodítku, nejdřív mě to strašně udivovalo, ale momentálně vážně uvažuji, že si taky jedno pořídím. Nerada bych často zažívala situaci, kdy nachlazená nemluvící maminka kříčí až ze žaludku stůj, Ela se zastaví, šibalsky se směje a když už jsem skoro u ní, otočí se a utíká pryč.
    A skoro tu neuvidíte hluboký kočárek  do sporťáků dávají i prcky, kteří ještě ani neslyšeli o tom, že něco jako sezení existuje. Ale zas nejčastějc si jezdí mrňouskové v MacLarenu 😉
  • 14 stupňů a mlha je signál dát dítěti do školy kraťasy (včetně nejmladšího člena rodiny ještě v kočárku  ten bývá většinou ještě bez ponožek) a jako rodič si vzít zimní bundu a na nohy kozačky nebo naopak sandálky. U nás také chodím navlečená nejvíc, ale já jsem známá zmrzlina. Děti  chodí stále proti ostatním dost navlečení, tak se to dnes Fanda rozhodl trochu srovnat  sundal si mikinu 😉
  • na drogerii je nápis: jen dvě děti zaráz, což vůbec nechápu. Všichni tu tvrdí, jak jsou anglický děti nevychovaní, ale mě vždy přijde, že jediný scény široko daleko dělají ti moji rošťáci

Škola měsíc poté 

Tak Fandulín nám chodí do školy již víc jak měsíc. A stále se do školy těší  prý na učení a tak. Akorát storytime ho nebaví, což není divu  poslouchat předčítání něčeho čemu nerozumím, by mě taky nebavilo. 

Jak už jsem psala nemají žádný rozvrh, jen ráno jim učitel dá rozvrh na kartičkách na tabuli a dle potřeby ho během dne upravuje. Má to celkem logiku, ne všechno je ideální dělat podle přesných plánů, ale spolu s absencí učebnic velmi těžko z Fandy páčíme, co vlastně dělali. Většinou si jen vzpomene, s čím si hrál o přestávce. 

Kromě třídní slečny učitelky se u nich střídá větší počet učitelů, některé mají hlavně na konkrétní činnosti, jiní si je berou, když se rozdělují na skupinky. Z toho co jsem vymámila z našeho školáka, je jich ve třídě asi 23 a jsou rozděleni do čtyř barevných skupinek a většinou spojí dvě dohromady a s těmi pracuje jedna učitelka. Kromě toho má Fanda 12x týdně paní učitelku sám nebo s jedním Polákem na doučo. Nejspíš dohánějí spellování (hláskování slov), čtení a psaní. 
Jinak se učí podobné věci jako u nás: matematiku, psaní, tělocvik, zpívání, hodně malují nebo něco vyrábí, čtou a asi si i hodně hrají. V pondělí měli dokonce náboženství, učili se o Josefovi. 

Jak už taky asi zaznělo, nedostávají známky, ale stickers (nálepky), některé si lepí na speciální papír a jiné pyšně nosí na tričku (které kam jsme nikdo ještě přesně nepochopili). Nejvíc hrdý byl Fanda na nálepku Star of Day. Nálepky dostávají za skoro všechno, alespoň náš Fanoušek jen samé Good job a tak. Existuje také speciální sada nálepek na zranění (Today I bumped my head), ale s těmi naštěstí nemáme osobní zkušenost. My jsme zranění objevili až při vyslíkání. Fanoušek se honil s holkama, protože se mu smály, že se líbal s Ruby! První polibky odnesl odřeným loktem, fialovým ramenem a špinavým tričkem.

 image1 Prozatímní rekord – 4 nálepky v jednom dni


Jak už jsem psala minule, pravidelným domácím úkolem je čtení nějaké knížky. To zvládá Fanda před spaním většinou s tatínkem. 

Horší bylo když poprvé přinesl domů i domácí úkol na psaní. Náš dysgrafik, který umí napsat jen pár písmen tiskacím a ještě některé naopak, měl najednou napsat celou A4 anglických slov psacím písmem! To byl boj, a těch slz na straně dítěte i maminky a toho řevu netrpělivého tatínka. Nutno podotknout, že takovýto úkol dostává vždy na týden, ale už jsme to vychytali a už je to jen obyčejné  mně se nechce. 

Ale jak to bylo s našim prvním psaním: 
Donesl papír s předepsanými pěti slovy. První zjištění – písmena vypadají jinak než u nás (!?), druhé co je to “jeet”.

To druhé jsme googlili, zjišťovali po všech místních Češích a nakonec jsem musela vytáhnout svoji angličtinu a zeptat se paní učitelky. – Jeet to nevím, doneste to. Druhý den: to je feet, máte špatnou kopii. :-)))

S tím prvním to pro mne bylo horší. Já jako domácí učitelka měla dilema, učit psát Fandu anglicky i česky? Bude v tom mít maglajz. A které anglické písmo vůbec používají ve škole, když jich je na netu několik? Po velkém přemýšlení, hledání zkušeností jiných a konzultaci v české škole jsem dospěla k závěru, že se budeme učit anglické písmo. Požadavek české školy byl, že ale musí české písmo umět přečíst ve slabikáři čte i psacím, já mu píši různé zadání her také českým písmem, tak číst už to téměř umí a dále trénujem. Ale o české škole až jindy. 
A jak jsme na tom tedy s tím psaním? Tatínek nám vytiskl http://www.sparklebox.co.uk/literacy/writing/letter-formation/worksheets.html#.VGoCyL2yO6U  (poté co jsem si ve škole vyžádala předlohu, jak má které písmenko vypadat) a místo české písanky postupně vypracovává ty. Žádná sláva to není a asi ani nikdy nebude, ale už opravdu píše písmena a ne jen obkresluje obrázky, jako v tom prvním úkolu. Naposledy dokonce psal za domácí úkol celé věty!

Takto to má vypadat … 

 image3

… a takto to Fanda napoprvé zvládl.

image 

Škola

Tak je to tady  náš Fanda chodí do školy. A aby to nebyla nuda tak v šesti hned do druhé třídy (vlastně do třetí, když počítáme i Reception class) a ještě anglické.
Ne, že by se rodiče zbláznili (no možná trochu jo 😉 ), ale v Anglii chodí děti do školy ten rok, kdy jim bude pět do tzv. Reception class a nehraje se tady na žádné odklady, takže Fanda nastoupil hned do Year 2. Děti jdou buď do Primary school (RC  Year 6), nebo jako náš Fanoušek do Infant school (RC  Year 2), odkud pak přechází na Junior school (Year 3  Year 6).
Náš výběr byl jednoduchý  blízko bydliště, zřizovatel stát (nebo council?  prostě bez školného).

Zápis tady probíhá o rok dřív někdy na podzim, takže jsme nevěděli jak uspějem v červenci s naší žádostí o přijetí. Měli jsme štěstí, na škole pět minut od nás měli místo, stačilo podat žádost na council (něco jako u nás okres) a Fanda byl přijat.
Letní prázdniny letos začínaly 23. 7. a končily 31. srpna. 1. Září byl Inset day (přípravný den pro učitele) a 2. Fanda nastoupil.

Nejdůležitější a vlastně jedinou věcí, co jsme museli pořídit byla uniforma, která má školní barvy. Ta se dá pořídit jako všechno levno a draho. Ve specializovaném obchodě koupíte tričko s límečkem a logem, mikinu, kalhoty dokonce bez loga každé za téméř 10 £ anebo se vydáte do řetězců a pořídíte vše bez loga, ale za víc jak půlku ceny. Já jsem se rozhodla jít střední cestou.
1 tričko a mikinu spolu s bookbag (diplomatka do ruky) a PE bag (vak na tělocvik) jsme koupili s logem a další 2 trička, trička na tělák, dvoje kalhoty a tepláky jinde, svetr správné barvy má náhodou z Česka ze sekáče, po týdnu zkušeností možná ještě zainvestujem do jednoho trička s logem (po vyprání se nemačká a Fanda chce vždy to s oříšky  logo školy) anebo počkáme na začátek října a půjdem omrknout secondhand uniforem. Takže nákup proběhl v pohodě až na to, že v řetězci je to sezonní zboží, tak nám vyprodali Fandovu velikost triček na tělák a museli jsme do vedlejšího obchodu, a i když kalhoty mají nastavovací gumu a jsou ve verzi slim, stejně na našem hubeňourovi visí. I věci ze specializovaného obchodu se vyplatí kupovat včas, bookbag jsme museli doobjednat a dostali jsme ho až druhého září odpoledne.
Ve škole se nepřezouvají (maminko mě je v těch botech vedro) a musí mít černé kožené nebo koženkové school shoes, které koupíte před začátkem roku na každém rohu od deseti liber. Na nich jsme se rozhodli nešetřit a boty za čtyřicet liber sponzorovala babička s dědou.
Chlapecká uniforma ještě obsahuje ruzné další nepovinné věci, které Fandovi zatím nechybí.

Když nastal den D a přiblížila se devátá hodina, umístili jsme Elišku do školky, tatínek si vzal dovolenou a vyrazili jsme. Fanda v nové uniformě, s pitím (mohou mít jen vodu), svačinou a rodiče s vyplněnými papíry a nervóznější než to dítě. Hned  na cestě jsme zjistili, že nám něco chybí  všichni s sebou měli tělocvik (po téméř dvou týdnech to byl jediný den kdy ho potřebovali).

Šli jsme s davem, který skončil na školním hřišti, odkud se chodí přímo do jednotlivých tříd. V devět hodin učitel otevře dveře třídy, děti vběhnou dovnitř a uvidíte je až zase v 15:10. Vyzvedávání dětí probíhá tak, že se otevřou dveře třídy, vyleze učitel, děti stojí ve frontě a hraje se hra ukaž svého rodiče v davu na hřišti. Když žák není úspěšný, udělá krok stranou, čeká jestli nezaboduje později, a na řadě je další, úspěšný pokus pak končí úprkem do davu. Je to pěkný zmatek, do toho mrňaví sourozenci, prostě hukot.

Odpoledne jsme se dozvěděli, že to Fanda zvládnul, jen nevěděl, jestli jíst školní oběd či svačinu z domu. Od toho dne jídlo do školy nenosí, council dává žákům infant school jídlo zdarma  sváču (každý dostal pytlík rozinek, jinak mívají ovoce) a oběd, o kterém tvrdí, že je úžasně zdravý a vyvážený (posuďte sami). Na oběd se František vždy těší nejvíc, navíc dostávají nálepku, když všechno sní.
Hned první den dostal domácí úkol, naučit se slovíčka z knížky (pracovali jsme na tom týden a neobešlo se to bez slz a tatínkova nadávání, jak máme blbýho syna).

Další dny už Fanda prohlašoval na otázku  Co bylo ve škole?  Jako vždycky.  takže průběh školní výuky popíšu jen dle toho, co jsme s Fandy těžce vydolovali nebo načetli ve školním newsletteru, který prý dostanem i za čtrnáct dní.

  • do školy nosí jen bookbag s knížkou, kterou aktuálně mají za domácí úkol číst (min. 1 týdně) a čtenářský deník, do kterého rodič píše co dítě četlo, jak mu to šlo, co se nového naučilo přečíst, povinně musí denně nejměně 5 min, když nečtou musí se zdůvodnit proč. Fanda misto toho dostává obrázkové knížky a má se učit slovíčka.
  • dál vodu k pití, nesmí mít žádné hračky, mobil, sladkosti
  • volitelně oběd z domu pokud nechtějí školní
  • docházka je povinná kromě nemoci, pohřbu, náboženské události, pokud dítě není ve škole víc jak pět dní z jiných důvodů, platíte pokutu
  • škola začíná v 9 a končí 15:10
  • ve škole zvoní
  • mají jednu třídní učitelku, která se oslovuje slečna Příjmení a dál se u nich střídají další asistenti dle potřeby
  • třídy mají čísla od jedné do devíti a jmenují se asi podle spisovatelů  Fandova je Roald Dahl
  • začínají ve třídě na koberci sedíc na turka (další věc co Fandovi vadí) a probíhá registrace, kdy nahlásí paní učitelce, jestli chtějí školní jídlo nebo ne (po třech dnech jsme pochopili co děti říkají a Fanda už sám říká School dinner please)
  • poté se přesouvají do Hall (maminko to je jídelnokecárnotělocvična), kde se sejde celá škola a učitelé i žáci všem něco říkají (to mě nebaví, já vůbec nevím co)
  • mají několik přestávek, kdy jsou venku na hřišti a jednu obědovou
  • za úspěch dostávají nálepky
  • nemají žádný rozvrh, zatím jsme pochopili, že si četli z knížky pro děti, jejíhož tématu se teď drží  vyráběli mořská zvířata, pouštěli si o nich video, bavili se o dovolené a tak. Pak se učili geometrické tvary a víc jsme se nedozvěděli.

No a jak se tam Fandovi líbí? Asi jako v každé škole, těší se na obědy a na playtime, jinak je to holt povinnost.
Šel tam s tím, že umí anglicky jednu větu. Vět umí stejně, ale odposlouchal pár slov a řekne si o papír, o lepidlo aniž by toto slovo použil, o radu kam dát věci. Každý den přibyde nějaké slovíčko.
Jen nemá kamarády, první týden jo, to byl atrakce, ale když děti zjistili, že se s ním nedomluví, už o něj nemají zájem. Ale tenhle problém měl i ve školce v ČR a tady je ještě jazyková bariéra, tak snad to zvládne. Jen doma toho má hodně: musí dělat úkoly do anglické školy, učit se anglicky, učit se do české školy a ještě dohánět spolužáky, kteří mají dva roky náskok. Musíme myslet na to aby měl taky nějaký volný čas. 

Nejen o tom co vaříme

Tento týden byl dost krušný  Eliška nám přinesla nějakou střevní chřipku či co, kterou ona přestála jen jedenkrát za den nutným vysprchováním a přepráním všeho co měla na sobě, ale já s Fanouškem jsme skončili s hlavou v kýblu.

Tak jsme zvládli jen návštěvu Rhymes & Storytime v knihovně, odkud si děti přinesli několik říkanek a hlavně Row, row, row, u které se vždy pohádají, kdo bude s kým veslovat (Fanda chce s Eliškou, Eliška s mamkou, takže vždy chvíle hádaní a slziček) a maminka si vzpomněla i na několik pohybových říkanek českých, ze kterých jsem vždy úplně zničená (když po vás skáčou dvě děti nahradí to několik hodin v tělocvičně 🙂 ).

Ale co vařit dietního? Rýže s mrkví, mrkev s rýží, pro velkou změnu brambor a vrcholem byl kuřecí vývar. Jak ráda jsem vzpomínala na pokusy z minulých týdnů. Jak už jsem psala inspiraci jsme brali i  ze serveru netmums. Z vyzkoušeného na nás zapůsobil nejvíc Sheperd’s pie (jen zrovna neměli jehněčí, tak spíš Cottage pie) a pak dobrá úprava červené čočky.

Pro moji sister-in-law a ostatní, co neumí anglicky, recept na Pastýřský koláč:

500 g mletého jehněčího nebo hovězího
1 nakrájená cibule
4 nakrájené mrkve
2 rozmačkané stroužky česneku
500 ml vývaru
200 g konzerva rajčat
1 lžíce worchestrové omáčky
1 lžička bylinek
850 g brambor
25 g másla
100 g strouhaného čedaru (volitelně)

1. Předehřejeme troubu na 180 stupňů.
2. Maso osmažíme pomalu dohněda.
3. Slijeme všechen tuk.
4. Přidáme cibuli, mrkev a česnek a děláme 10 minut. Vmícháme vývar a rajčata a přivedeme k varu.
5. Přidáme worchestrovou omáčku a bylinky a na mírném ohni vaříme 25 minut.
6. Mezitím uvaříme brambory a s máslem je rozmačkáme na kaši.
7. Vložíme masovou směs do zapékací mísy a navrch rozetřeme bramborovou kaši.
8. Pečeme 30 minut dozlatova. 10 minut před koncem posypeme sýrem.

Rodina také pořád vyžaduje něco sladkého. Problém je mouka. Na výběr je v běžném obchodu Plain flour (hladká mouka) a Self raising flour (hladká mouka s kypř. práškem). Rozhodla jsem se tuto skutečnost ignorovat a prostě, když vidím v receptu mouka, sypu nějakou mouku a preventivně vždy přidám i prdopeč. Zatím to vždy nějak dopadlo, ono na těch muffinech, které dělám hlavně, asi není co zkazit. Recept jsem stále ještě neustálila, ale tento americký nám celkem chutnal a banánová česká inspirace taky zmizela rychle.

image Velká událost nakonec týdne – opět trošku konverzace pro maminku. Už nás nebaví ty tři knížky, co děti mají, tak jsme se zaregistrovali s dětma do knihovny. Kromě dokladu proof of address jsme nic nepotřebovali. Je to zdarma, takže vlastní kartičku má Eliška (Pepu ci! a bylo vybráno) i maminka (nevím zatím k čemu) i Fanoušek. Pro děti velký zážitek jen vlastní půjčení  mají tam automat s obrázky, kam vložíte kartičku a knížky a vyjede vám papírek, co jste si půjčili. Pro maminku obrovský zážitek nadiktování osobních údajů: kdy se narodili děti, kolik jim je a hlavně vyhláskujte vaše jména, emailovou adresu,… Vedlo to k tomu, že jsme se doma hned pustili do učení spellování. Knihy máme půjčené na tři týdny, ale my je nejspíš hned v pondělí půjdem vyměnit za nové. Fanoušek se snad naučí přečíst pár základních slov z knížek For beginner readers, maminka si trochu rozšíří slovní zásobu a hlavně změníme alespoň trochu obsah příběhů před spaním.

image

Jak se mám s dětmi po týdnu v Anglii

Možná si budete říkat: „Jak po týdnu, vždyť už je to dva.“ Ale první týden tady byli naši, tak to bylo jak na dovolené – podívali jsme se s mužem bez dětí do města, pak jsme s našima okoukli okolí, hřiště, obchody, skočili si na pivko.

Teprve když odjeli, začalo naše anglické dobrodružství.

Stručně: zatím se nám tady líbí.
Tatínek nám sehnal pěkný baráček s dvorkem v klidné ulici nedaleko obchodů, školy, knihovny a i na nějaké hřiště se dá dojít.

Pro mně zatím největší rozdíl je přestěhování z malého bytu do baráku na poschodí. Ale už si začínám zvykat, sice je vše zásadně v jiném patře než je zrovna potřeba, takže se naběhám po schodech, kdo holt nemá v hlavě, musí mít v nohách…
Další veliký rozdíl je, že Angličané těch 16 stupňů, co je venku, považují za léto a chodí si v kraťaskách a tričku. Prý si mám zvykat, já zatím mikinu sundavám jen občas když se alespoň ukáže sluníčko.

No a pak se tu nejen jezdí na druhé straně, ale i chodí, jezdící schody jsou taky nezvykle, sice to vím, ale stejně se vždy rozhlídnu naopak.

Nudit se nemám čas, dvakrát týdně je Fanda celý den v Holiday club Sports&Heroes, je to kousek, ale čas to zabije. Byla to má první zkušenost s angličtinou ho tam přihlásit. Moje angličtina je minimální, ale i s tou špatnou angličtinou jsem to nějak zvládla, nejhorší je když mi chtějí něco složitě vysvětlovat.

První den jsem měla větší strach než Fanoušek (pardon Francesco, jak si nechává říkat) jak to zvládne, ale druhý den už hlásil, jak si  „povídal“ s dětma anglicky.

Pak jsme s obouma dětma byli vyzkoušet v místní knihovně Bounce and Rhyme – setkání pro batolata s říkadlama – fajn je, že některá známe z Fandovy angličtiny a pro rodiče je mají předepsané. Hlavně Elišce se to moc líbí. Pak si můžem prohlížet knížky a nemůžu ji odtud dostat – jen já se stydím ji před ostatními předčítat a Fanda mi stále nevěří, že taky všemu nerozumím.

Trochu mě zklamala dvouhodinová Toddlers group v místním komunitním centru – vyndají spoustu hraček a děti hrajte si, dětem se to ale líbilo a při škaredém počasí to někdy ještě využijem.

Dokonce jsem se zkoušela zaregistrovat u doktora, paní konstatovala, že neumím anglicky, ale potřebnými papíry mě vybavila, tak snad druhé kolo proběhne úspěšně a z toho sáhodlouhého dotazníku se nedozvím, že jsem alkoholik 😉

No a pak domácnost – co uklidím děti hned rozkramaří, zamažou a co uvařím hned sežerou. Včera večer jsem v osm upekla dvě nohavice štrůdlu a dnes v poledne už není ani celá jedna.

A taky co stále vařit? Tento týden asi zkusíme brát inspiraci ze stránky http://www.netmums.com/family-food/meal-planner/filled-in-meal-planners/six-week-meal-planner, abychom zkusili co jedí v Anglii, ale Fanda říká, že celodenní strava dětí v klubu se skládá z brambůrek a čokoládové tyčinky koupené v automatu, na což odmítám přistoupit.

Také si hraji na učitelku první třidy, včera při dělání vlnek jsem už fakt nevěděla, jestli Fandu motivovat nebo trestat, výsledek je stejně tristní. Asi bude mít krasopis po tatínkovi, aspoň že to čtení mu jakžtakž jde.

A kdybych měla programu málo, mám záhonky na dvorku a v předzahrádce.

Pondělí máme s dětmi ještě jednu atrakci – vlastně dvě. Jezdí popeláři. Vyhodit odpad není jen tak: nejdřív vybrat správnou popelnici a pak si vzpomenout, kdy kterou nachystat před vrata, střídá se to co 14 dní a vždy přijedou dvoji pro různý odpad.

popelnice

O víkendu nutím rodinu do procházek po okolí. Minulý víkend jsme objevili farmu s ovečkama a lamama, tento jsme byli v Conham River Park (ta tajná cestička z Memory Road fakt mami není vhodná pro kočárek) v údolí řeky Avon (čti ejvn jak mi Pavel neustále opakuje). Všude roste spoustu divokych ostružin (Ela hned ňam ňam), dvakrát jsem z nich už pekla – muffiny a bublaninu, ale vůbec si nejsem jista, zda se mohou trhat. Ale i další jsem viděla, tak snad to byli místní, kteří ví, co a jak.

Tak to byl ten první týden a pár dalších dní. Zatím se nám nestýská, ale co naší závislácké rodině chybí, je počítač. Na iPadu se pěkně blbě píše.