Doprava do práce — 2. část

Minule jsme probrali, jak se dostat do práce pomocí MHD a dnes se podíváme na ostatní způsoby dopravy.

Pěšky

To je asi ten nejlepší způsob jak cestovat, je to levné, je to rychlé, je to zdravé. Bohužel více než na čemkoliv jiném to záleží na štěstí. Najít práci a i bydlení v dochozí vzdálenosti chce štěstí. Jak jsem psal jinde jako cizinec hledající ubytování v Anglii to máte ze začátku těžké. Pokud jste single, nebo případně pár, tak to celkem ještě jde. Po čase můžete přestěhovat. Navíc vám pravděpodobně nebude vadit bydlet v sharehouse, kterých bude v centru určitě dostatek a navíc většinou budou v centru.

Pokud jste, ale rodina, tak je to horší. Určitě se nechcete stěhovat. Děti chodí do školy a není dobrý nápad je vytrhovat a usazovat se jinde. Takže pravděpodobně budete žít dál od centra a stěhovat se někam do dochozí vzdálenosti od práce asi nebudete. Navíc bydlení v centru není úplně nejlepší pro rodinu s dětmi. Abych řekl pravdu, tak neznám nikoho, kdo má děti a bydlí blízko centra. Všichni bydlí na kraji města a do práce dojíždí. Já kdybych chtěl do práce chodit pěšky, tak by mi to trvalo hodinu a čtvrt, což se možná jednou za čas dá podstoupit, ale rozhodně ne denně.

Autem

V Česku je to asi hned po MHD nejrozšířenější způsob dopravy. Tady možná taky, bohužel to má také svoje problémy. Rozhodně to není nijak levný ani rychlý způsob. Jak jsem psal, že autobusy stojí v kolonách tak to bohužel platí pro auta dvojnásob. Autobusy mají občas vyhrazené pruhy, auta nemají nic. Nejhorší je, když sedíte v autobuse nebo v autě v koloně a cyklisti a chodci jsou rychlejší a mizí vám v dáli. Ulice jsou bohužel úzké a doprava hustá.

No a když se konečně doploužíte k práci tak potřebujete zaparkovat. No a v centru je to problém. Parkovací místa zdarma tu neexistují, platí se všude. No a ceny rozhodně nejsou nízké. Stání na ulici stojí od liber za hodinu. Existují tu také místa, kde se dá předplatit parkování na měsíc. Bohužel to znamená, že pak do práce musíte jít ještě dalších deset minut pěšky a navíc to vyjde zhruba na 90£. Což už je samo o sobě docela dost, když to porovnáme třeba s lístky na autobus. Nejsou to ale kompletní náklady na auto. Navíc je nutné platit MOT, Road Tax a Insurance. MOT je v podstatě totéž co naše technická, musí se to podstoupit každý rok a stojí to zhruba 30£. Road Tax už je trochu dražší a cena závisí od druhu a velikosti auta. No a nejdražší je Insurance. Je to vlastně totéž co povinné ručení v Česku. Pokud jste tu noví, a nemáte žádné bonusy, tak se to může vyšplhat hodně vysoko. Zase to závisí na mnoha faktorech, velikosti auta a podobně. Pod tisíc liber to ale první rok pravděpodobně nebude. No a další náklady na auto už si asi dokážete představit sami, nebude to moc jiné než v Česku: benzín, opravy, pneumatiky, atd.

Bohužel se ale bez auta stejně asi neobejdete, pokud máte rodinu. Pokud chcete jet třeba na nákup a obchod není ve vašem dosahu, tak moc možností nemáte. Minulý týden jsme se chtěli jet podívat na nějaký nábytek, obchod je zhruba 4 a půl míle daleko. Na kole s rodinou to není moc reálné. Auto zatím nevlastníme, takže autobusem. Autobus přijel o deset minut pozdě, a navíc po cestě nabral další zpoždění. Celková cesta trvala zhruba hodinu a půl. Autem bysme tam byli za čtvrt hodiny. Navíc vyjet si bez auta na výlet někam za město si také moc představit nedokážu. Tím pádem si auto budeme muset pořídit.

Na kole

No a zbývá poslední způsob dopravy. Vzhledem k tomu jak to s ostatními způsoby dopravy vypadá, tak je to volba, které dává mnoho lidí přednost. Podle toho to taky vypadá, ale k tomu se dostaneme. Dojíždění do práce na kole je vcelku rychlé, levné a navíc zdravé. Já mám tu smůlu, že bydlíme na kopci, takže do práce mě trvá cesta 20 minut a z práce je to horší, to jedu 30 minut.

Jak je to s cenou? Není to špatné. Vláda tu cyklistiku podporuje a nabízí program Cycle to Work. Musí to také podporovat váš zaměstnavatel, ale jeho to nic nestojí a navíc se může chlubit jaké má zaměstnanecké bonusy 🙂 Jak to funguje? Nejprve si dojdete do obchodu s koly a vyberete si své vysněné kolo a výbavu. Necháte si od obchodníka napsat papír, kterému se tu říká quote (pravděpodobně to má nějaký český název, ale já ho neznám, nabídka možná). S tímhle papírem dojdete ke svému zaměstnavateli, ten kolo zaplatí a vy se vrátíte zpět do obchodu, kde kolo objednají a vy si pro něho dojdete. Celé to trvá zhruba tři týdny. Potom to kolo zaměstnavateli splácíte v měsíčních splátkách. Cena kola se strhává z platu před zdaněním, takže si tím snížíte daňový základ a výsledná cena kola se pak sníží zhruba o třetinu. Takových bonusů, které vám sníží daňový základ, je tu víc.

Pořizovací cena kola není samozřejmě jediný náklad, který musíte zaplatit. Já jsem si třeba pořídil navíc světla a nepromokavé oblečení, bez kterého se v zimě jezdit nedá. Má to ale výhodu, že můžu jezdit celý rok. Navíc nějaký zámek, nářadí. Nicméně i tak se výsledná cena ani zdaleka nepřiblíží ceně za auto. I když: celkově mě kolo s příslušenstvím stálo kolem 500£ (před daňovou slevou) a už jsem tu viděl lidi prodávat auta i za 200£ 🙂

Tím jak jezdím na kole tu potkávám občas různé střelce, a divím se, že tu není mnohem víc nehod. Lidi tu jezdí ve všem možném oblečení. Zrovna včera jsem potkal borce, který jel v dešti na kole bez blatníků v teplákách. Chvíli jsem za ním jel a za chvíli měl ty tepláky kompletně mokré. Muselo to být moooc příjemné. Brrr. Neustále potkávám lidi, kteří jezdí v kraťasech a v tričku. Léto nebo zima. Venku je teplota kolem nuly, já jsem navlečený ve vrstvách oblečení a borci si šlapou v kraťasech. Já bych zmrznul. Horší jsou ale jiní střelci. Večer jezdím z práce už za tmy, kolo mám osvětlené, aby mně všichni viděli a pak potkám proti sobě borca, který jede v tmavém oblečení na neosvětleném kole. Bez šance ho vidět.

Nejhorší jsou ale křižovatky. Chodci tu nemají zakázáno chodit na červenou. I kdyby vedle křižovatky stál policajt, tak chodce přecházejícího na červenou nezastaví. Takž všichni taky na tu červenou chodí. Bohužel lidi na kole si myslí, že jsou takoví poloviční chodci, takže ignorují semafory i na kole. Nepřestává mě to udivovat. Ještě pochopím, když je to semafor na přechodu, chodec přejde a pak ještě chvilku svítí červená. Nicméně viděl jsem i ženskou, která přijela na křižovatku se čtyřproudovkou, kde svítila červená. Postupně se šinula k ní a pak postupně projížděla přes všechny pruhy a na druhé straně se zase rozjela a frčela dál. Auta kvůli ní musela brzdit, ale to jí nezajímalo, ona potřebovala projet. Jindy jsem přijížděl ke křižovatce bez semaforů. Bylo tam dej přednost, tak zpomalím, abych se rozhlédnul, protože tam přes baráky nebylo vidět. No a borec co jel za mnou, to nemohl vydržet, tak mě předjel a bez rozhlédnutí projel křižovatkou. Měl štěstí, že nic nejelo, jinak by bylo po něm. Občas mi zůstává rozum stát.

Předjíždění je taky kapitola sama o sobě, znáte to video jaký mají kamioňáci rozhled z kabiny? Tak to tu nikdo nezná a předjíždí se tu ze všech stran a je jedno, jestli vás řidič vidí nebo ne.

Možná se ptáte, jestli jezdím na kole i v zimě. Jezdím, sníh tu zatím nepadá a proti dešti jsem chráněný. Proti zimě taky, takže jezdím. Ono kdyby sníh napadl, tak je to stejně problém. Zimní kola tu nikdo nepoužívá, takže autobusy by nejely, auta taky ne. Takže když napadne sníh, je to kalamita a do práce se nejde.

1 komentář u „Doprava do práce — 2. část

  1. Pingback: Doprava do práce — 1. část - Dohnalovi se stěhují do Anglie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.