Jak na provoz českého auta v Anglii (1)

Žít v Bristolu bez auta je dost náročné a vydrželi jsme to dost dlouho. Hodně jezdíme na kole, ale přesto se nemůžeme zúčastnit některých akcí, kterých bysme chtěli. Nemůžeme jezdit na místa, na která bysme chtěli, protože by samotná cesta trvala strašně dlouho. Třeba takový Cheddar. Město kousek od Bristolu, autem se tam dojede za padesát minut. Jet tam vlakem nebo autobuse, musíme počítat s minimálně třema hodinama a třema přestupama. Nebo třeba cesta autobusem od nás do IKEI trvá hodinu a půl a to je v rámci jednoho města. Autem je tam člověk za čtvrt hodiny. Navíc autobusem domů toho moc neodvezeme.

To, že chceme auto jsme věděli už od začátku. Problém je, že jedno auto jsme už měli v Česku a mít auta dvě, nám přišlo nesmyslné. Už od začátku to vypadalo, že vzít si naše auto sem je nelegální a přepis drahý a náročný. Uvažovali jsme chvilku,  si auto vzít sem a provozovat ho tady na českých značkách. Dělá to tak spousta lidí a několik let nemají problém a jezdí si tady. Občas se ale na některém českém fóru objeví příspěvek, který je docela odstrašující. Platit obrovskou pokutu a jít k soudu se mi moc nechtělo.

Takže plán byl auto prodat a tady koupit jiné. Jenže naše auto je skoro nové, najeto 40 tisíc kilometrů. Sice jsme s nějakou ztrátou při prodeji počítali, ale to co nám všude nabízeli bylo absolutně mimo. Zkoušel jsem bazary i internet, ale kdybych to udělal, tak bych v podstatě prodal nové auto a tady si za ty stejné peníze koupil starý krám.

Určitě jsme věděli, že dovést sem musíme nějaké věci. Tím, že sem dovezeme třeba počítač ušetříme hrozně moc. Proto jsme vloni na podzim zariskovali a vzali auto i s českýma značkama, naplnili ho až po střechu a vyrazili. Cesta byla dlouhá, ale babičku jsme s dětma poslali letadlem a tak jsme si s mamkou udělali jednodenní výlet po Bruselu a spojili jsme si to i s dovolenou.

Když jsme přejeli přes La Manche tak jsem byl už dost nervózní, přeci jen jsem přečetl dost příběhů o tom, jak policajti auto zabavili a to jsem rozhodně nechtěl. Proto za volantem seděla celou dobu mamka. Ona v té době ještě neměla s Británií nic společného, neměla NIN a v podstatě byla turistka. Je to tak, že turista může mít své auto v Británii půl roku. Pak musí odjet a dalšího půl roku s autem tady nesmí být. Resident, tedy já, tady musí auto okamžitě zaregistrovat a zaplatit daň a pojistku. My měli v plánu auto zase na svátky odvézt. Bál jsem se tedy, že když mě policajti zastaví, tak při cestě zpět by se jim nelíbilo, že jsem auto neregistroval, ale používal tady.

Mamka teda odřídila cestu od trajektu domů, což je nějakých 200 mil, 4 hodiny jízdy. Doma jsme byli rádi, že máme svoje věci, ale auto jsme nepoužívali. Zůstalo stát celou dobu před barákem. Zpět jsme ho odvezli na Vánoce. To jsme jeli zpět přes kanál a zase jsem byl nervózní, jestli nás zastaví policajti, co budeme dělat a jak se budeme vymlouvat. Tentokrát jsme měli u sebe děti, takže jem doufal, že nás snad na silnici stát nenechají a když jim řekneme, že opouštíme Británii, tak by mohli být shovívaví. Policajty jsme nakonec nepotkali. Ale stejně to nebyla příjemná cesta. Na svátky odjížděli všichni a naše tříhodinová rezerva se ukázala být jako naprosté minimum. Zácpy byly všude a když jsme dojížděli do Folkestone na vlak, tak nám to ukazovalo, že přijet o pět minut pozdějc, vlak je pryč.

No a co bylo s naším autem dál, napíšu příště.

3 komentáře u „Jak na provoz českého auta v Anglii (1)

  1. Pingback: Jak na provoz českého auta v Anglii (2) - Dohnalovi se stěhují do Anglie

  2. Pingback: Jak na provoz českého auta v Anglii - VELKÁ BRITÁNIE

  3. Pingback: Jak na provoz českého auta v Anglii | Velká Británie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.