První třídní schůzky

Tady se tomu teda neříká třídní schůzky, ale setkání rodičů s učitelem. Zatím proběhly první a já jsem se zúčastnil. Musím říct, že jsem byl nadšený. Dítě toho ze školy moc nenosí. Skoro vůbec nic. Já byl vždycky překvapený jak obrovské kabely nosí děti v Česku do školy. Sice nevím, kolik toho v tom nosí, ale připadá mi, že ta taška je pomalu větší a těžší než to dítě. Má to, ale výhodu, že rodiče každý den vidí, co dítě ve škole dělalo. Můžou nakouknout do sešitů a podobně.

Book bag

Jak už mamka psala, tady dítě nosí ze školy jenom tenký bookbag. V něm mají jednu nebo dvě knížky, každá má tak deset stránek. Dále sešitek, který slouží jako čtenářský deník. Potom občas domácí úkol a to je všechno. Takže rodiče vůbec netuší, co děti ve škole dělají, ani co se učí. K tomu slouží právě ony schůzky s učiteli. Asi měsíc předem přišel domů ze školy papír, ve kterém oznamovali, že si máme vybrat termín. Většina termínů byla kolem čtvrté hodiny, ale mysleli i na pracující rodiče a jeden den nabídnuli termíny až o půl sedmé, který vyhovoval mně.

Řekli mi, ať přijdu dřív, abych si stihl všechno prohlédnout. Když jsem přišel do školy, tak v knihovně byly připravené boxy. Pro každého žáka jeden. V nich bylo všechno, co děti ve škole dělají, hlavně sešity. Všechno jsem si prošel a strašně se mi líbil ten pokrok. Zatímco na začátku bylo všechno takové strašně neuspořádané a škaredé, tak se to postupně zlepšuje. Chodil sice do školy pouze dva měsíce, takže k dokonalosti to má hodně daleko, ale je vidět ohromné zlepšení. Poté jsem měl sraz s učitelkou a probírali jsme jednotlivá témata.

Chování a angličtina

Paní učitelka ho strašně chválila, že prý je strašně hodný a strašně zdvořilý a že si toho všimnuly i ostatní učitelky a upozorňovaly ji na to. Ono se tomu není co divit, protože místní děti moc velká konkurence v tomto ohledu nejsou.

Taky strašně chválila jak strašně se zlepšil v angličtině. Když nastupoval do školy, tak byla v podstatě nulová. Sice jsme se s ním hodně učili, ale uměl jen jednotlivá slova a to bylo všechno. Teď učitelka říkala, že je schopna s ním vést konverzaci, což naprosto nečekala, že by mohl zvládnout tak rychle. Navíc říkala, že několikrát týdně má půlden speciálně zaměřený na výuku angličtiny, takže máme očekávat pokrok i nadále.

Říkala, že je vidět, že se s ním doma hodně učíme a že díky tomu je ten pokrok takto rychlý.

Matematika

Náš Fanda nastoupil do školy do třídy označené Year 2, což je už třetí rok ve škole. V Česku by šel do první třídy, tady nastoupil do druhé. Ostatní děti tím pádem mají proti němu dva roky náskok. V matematice to naštěstí není znát. No je asi po rodičích. Je pravda, že už když nastupoval do školy, tak uměl sčítat, odčítat a násobit do třiceti. To také ve škole dělají a nedělá mu to velké problémy. Kromě toho se učí počítání peněz což, pro mě překvapivě, mu jde ještě lépe. Jsou to třeba příklady typu: Nakreslete všechny potřebné mince, které potřebujete k poskládání 69 pencí. Prý je v tom nejlepší a dokonce radí ostatním dětem, jak to dělat.  Jediné co mu nejde jsou příklady z minulých let, na které mu nestačí slovní zásoba, což je pochopitelné.

Psaní

Jak jsem psal v matematice, že je po mně, tak to bohužel platí i v tomto ohledu. Hrabe jako kocour a navíc ho to vůbec nebaví. Paní učitelka ho sice obhajovala, že je to pochopitelné a že to dožene, ale moc tomu nevěřím. Naštěstí si u sebe nemůžu vzpomenout, kdy jsem naposledy něco psal rukou, tak si myslím, že to není nic, co by mu v životě chybělo. Opět se tady projevilo, že je pozadu. Nastoupil do rozjetého vlaku, a už na první domácí úkol dostal napsat celá slova. Takže žádné vlnovky a kličky, žádné učení jednotlivých písmen, prostě rovnou slova.

Čtení

Čtení je asi největší problém kvůli jazykové bariéře. Také je to něco co doma trénujeme nejvíc, každý večer čteme jednu knížku, kterou si přinese ze školy. Mají tam na chodbě asi deset krabic plných knížek, odstupňovaných podle obtížnosti. Fanda si je několikrát za týden vymění a večer před spaním je čteme. I tady je vidět pokrok, který paní učitelka chválila. Ze začátku mu to čtení nešlo a četl slova „česky“, ale postupně se zlepšuje. Navíc každou větu ihned překládáme a i v tomto ohledu se ohromě zlepšil. V září neuměl přeložit jedinou větu, teď v listopadu už zvládne klidně jednoduchou knížku přeložit celou.

 

Celkově ho paní učitelka chválila a říkala, že na to jak přišel na začátku, kdy neuměl nic se ohromě zlepšil. Chválila i rodiče, že se snaží. Já si myslím, že kdyby byl v české škole, tak by se tam asi docela nudil. Pyšný otec.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.