Škola měsíc poté 

Tak Fandulín nám chodí do školy již víc jak měsíc. A stále se do školy těší  prý na učení a tak. Akorát storytime ho nebaví, což není divu  poslouchat předčítání něčeho čemu nerozumím, by mě taky nebavilo. 

Jak už jsem psala nemají žádný rozvrh, jen ráno jim učitel dá rozvrh na kartičkách na tabuli a dle potřeby ho během dne upravuje. Má to celkem logiku, ne všechno je ideální dělat podle přesných plánů, ale spolu s absencí učebnic velmi těžko z Fandy páčíme, co vlastně dělali. Většinou si jen vzpomene, s čím si hrál o přestávce. 

Kromě třídní slečny učitelky se u nich střídá větší počet učitelů, některé mají hlavně na konkrétní činnosti, jiní si je berou, když se rozdělují na skupinky. Z toho co jsem vymámila z našeho školáka, je jich ve třídě asi 23 a jsou rozděleni do čtyř barevných skupinek a většinou spojí dvě dohromady a s těmi pracuje jedna učitelka. Kromě toho má Fanda 12x týdně paní učitelku sám nebo s jedním Polákem na doučo. Nejspíš dohánějí spellování (hláskování slov), čtení a psaní. 
Jinak se učí podobné věci jako u nás: matematiku, psaní, tělocvik, zpívání, hodně malují nebo něco vyrábí, čtou a asi si i hodně hrají. V pondělí měli dokonce náboženství, učili se o Josefovi. 

Jak už taky asi zaznělo, nedostávají známky, ale stickers (nálepky), některé si lepí na speciální papír a jiné pyšně nosí na tričku (které kam jsme nikdo ještě přesně nepochopili). Nejvíc hrdý byl Fanda na nálepku Star of Day. Nálepky dostávají za skoro všechno, alespoň náš Fanoušek jen samé Good job a tak. Existuje také speciální sada nálepek na zranění (Today I bumped my head), ale s těmi naštěstí nemáme osobní zkušenost. My jsme zranění objevili až při vyslíkání. Fanoušek se honil s holkama, protože se mu smály, že se líbal s Ruby! První polibky odnesl odřeným loktem, fialovým ramenem a špinavým tričkem.

 image1 Prozatímní rekord – 4 nálepky v jednom dni


Jak už jsem psala minule, pravidelným domácím úkolem je čtení nějaké knížky. To zvládá Fanda před spaním většinou s tatínkem. 

Horší bylo když poprvé přinesl domů i domácí úkol na psaní. Náš dysgrafik, který umí napsat jen pár písmen tiskacím a ještě některé naopak, měl najednou napsat celou A4 anglických slov psacím písmem! To byl boj, a těch slz na straně dítěte i maminky a toho řevu netrpělivého tatínka. Nutno podotknout, že takovýto úkol dostává vždy na týden, ale už jsme to vychytali a už je to jen obyčejné  mně se nechce. 

Ale jak to bylo s našim prvním psaním: 
Donesl papír s předepsanými pěti slovy. První zjištění – písmena vypadají jinak než u nás (!?), druhé co je to “jeet”.

To druhé jsme googlili, zjišťovali po všech místních Češích a nakonec jsem musela vytáhnout svoji angličtinu a zeptat se paní učitelky. – Jeet to nevím, doneste to. Druhý den: to je feet, máte špatnou kopii. :-)))

S tím prvním to pro mne bylo horší. Já jako domácí učitelka měla dilema, učit psát Fandu anglicky i česky? Bude v tom mít maglajz. A které anglické písmo vůbec používají ve škole, když jich je na netu několik? Po velkém přemýšlení, hledání zkušeností jiných a konzultaci v české škole jsem dospěla k závěru, že se budeme učit anglické písmo. Požadavek české školy byl, že ale musí české písmo umět přečíst ve slabikáři čte i psacím, já mu píši různé zadání her také českým písmem, tak číst už to téměř umí a dále trénujem. Ale o české škole až jindy. 
A jak jsme na tom tedy s tím psaním? Tatínek nám vytiskl http://www.sparklebox.co.uk/literacy/writing/letter-formation/worksheets.html#.VGoCyL2yO6U  (poté co jsem si ve škole vyžádala předlohu, jak má které písmenko vypadat) a místo české písanky postupně vypracovává ty. Žádná sláva to není a asi ani nikdy nebude, ale už opravdu píše písmena a ne jen obkresluje obrázky, jako v tom prvním úkolu. Naposledy dokonce psal za domácí úkol celé věty!

Takto to má vypadat … 

 image3

… a takto to Fanda napoprvé zvládl.

image 

1 komentář u „Škola měsíc poté 

  1. Pingback: První třídní schůzky - Dohnalovi se stěhují do Anglie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.